E-kniha: Československé a české dějiny 20. století Stáhnout →
Doporučujeme: Interaktivní mapa České Republiky Navštívit →

Autoritativní demokracie – hledání cesty z krize druhé republiky

Jedním z nejvýraznějších rysů krátkého období tzv. druhé československé republiky bylo pronikání nedemokratických prvků do politického systému, hospodářství, společenského života i kultury. Tzv. politická demokracie předchozích meziválečných let byla nahrazena demokracií autoritativní, což ve svých důsledcích znamenalo úplnou likvidaci politického pluralismu a demokracie v původním masarykovském pojetí. Mnichov vedle podstatné změny hranic, narušení mezinárodních garancí státu a zásadních hospodářských potíží přinesl hluboké otřesy ve vnitřní stavbě demokratického státu. Současně se většině obyvatel zmenšeného státu rozpadal jejich myšlenkový svět – byl zpochybněn dosavadní systém převládajících ideových a morálních hodnot.
Začalo hledání viníků národní katastrofy, za něž byly brzy označeny významné osobnosti minulého režimu. Nevybíravě dobový tisk a postupně i nová formující se politická reprezentace útočily zejména na Tomáše G. Masaryka (zemřelého 14. září 1937) a jím zastávané morální i politické principy. Podobně ostrého odsouzení se dostalo odstoupivšímu prezidentu Edvardu Benešovi. Terčem útoků se však stala i řada dalších demokraticky smýšlejících osobností kulturní sféry (Karel Čapek, Jiří Voskovec a Jan Werich aj.), kterou pomnichovská krize zasáhla velmi citelně. Právě zde, na poli kulturním, duchovním a mravním, nastal nejzřetelnější odklon od dříve hájených demokratických a humanistických ideálů.
Všeobecně převládal názor, že Československo musí zavést režim omezující demokracii. Cílem se stalo překonání dřívějšího hospodářského liberalismu a zavedení řízeného hospodářství.
Zásadně se zúžil stranický systém, jemuž v pozici „vedoucí strany státní“ dominovala od poloviny listopadu 1938 Strana národní jednoty, sdružující pravicové strany pod vedením agrárníků. V roli tzv. konstruktivní opoziční síly stála Národní strana práce, která zastřešovala střed a levici bez KSČ. Požadavkem doby se stalo zjednodušení celého politického a společenského života: „…tisk, kulturu, tělovýchovu, sport a jiné instituce svedeme v jeden pramen“. Zvláště výrazné bylo posilování kolektivistických prvků a důraz na hodnoty a cíle společenství, stojícího nad občanem. Každého občana měl podle vládního prohlášení nové vlády Rudolfa Berana i podle všeobecného mínění ovládnout „nový duch služby státu a národu“.
Druhým rysem doby bylo posilování role římskokatolické církve, nositelky státní ideologie a garanta nového mravního řádu. Silné bylo úsilí o navázání na svatováclavskou tradici; novým základem života a jistotou pro budoucí generace se měl stát čtyřlístek svrchovaných hodnot: vlast, země, národ a Bůh.
Vedle požadovaného stmelení národa a jeho morální obnovy však docházelo v měsících existence republiky, které se začalo říkat „druhá republika“, i k projevům xenofobie a rasové intolerance. Vyhlášený boj všemu nečeskému vedl ve svých důsledcích nejen k odstraňování cizích slov, nápisů a omezování zahraniční literatury a filmů, ale také ke snaze omezit práva cizinců na území státu. Ještě tragičtější podobu a následky pak měl sílící antisemitismus, kvůli němuž museli opustit své profese četní umělci, lékaři i další odborníci. Mnozí řešili svou neutěšenou situaci odchodem do emigrace.
 

Odkaz na tento učební text

Pro pohodlné zobrazení tohoto učebního textu v mobilním zařízení, naskenujte tento QR kód.

Nejnovější učební texty