E-kniha: Československé a české dějiny 20. století Stáhnout →
Doporučujeme: Interaktivní mapa České Republiky Navštívit →

Zahraniční odboj

Během jara a léta 1939 se utvořilo politické vedení odboje v čele s Edvardem Benešem. V Polsku vznikla první zahraniční vojenská jednotka složená z uprchlíků z Protektorátu Čecha a Morava a ze Slovenska, další vojenská jednotka se po vypuknutí války začala formovat ve Francii. Po porážce Polska se v září 1939 řada československých vojáků dostala do sovětského zajetí. Do bojů ve Francii na jaře 1940 Čechoslováci zasáhli jen omezeně, většina se poté evakuovala do Velké Británie. Zde si získali uznání především českoslovenští letci. Pozemní jednotky se zapojily do bojů v severní Africe v letech 1941–1942, kdy mimo jiné bránily obklíčený přístav Tobruk. Další boje Čechoslováky čekaly v letech 1944–1945 ve Francii při blokádě přístavu Dunkerque.
Po německém útoku na SSSR roku 1941 se začal formovat vojenský útvar z Čechoslováků internovaných v SSSR pod velením armádního generála a pozdějšího československého prezidenta Ludvíka Svobody. Útvar poprvé zasáhl do bojů v březnu 1943 u Sokolova na Ukrajině, později se zúčastnil například osvobození Kyjeva. Jednotku postupně doplňovali Volyňští Čechové z Ukrajiny a další krajané z osvobozených území. Na podzim 1944 se uskutečnila tzv. karpatsko-dukelská operace, v jejímž průběhu se Čechoslováci probojovali na území předválečné ČSR. Hlavní cíl této operace – přijít na pomoc slovenským povstalcům – se ale nepodařilo splnit. V závěru války se Svobodův armádní sbor podílel na osvobození Ostravska.
 

Odkaz na tento učební text

Pro pohodlné zobrazení tohoto učebního textu v mobilním zařízení, naskenujte tento QR kód.

Nejnovější učební texty