E-kniha: Československé a české dějiny 20. století Stáhnout →
Doporučujeme: Interaktivní mapa České Republiky Navštívit →

Domácí odboj

Bezprostředně po nacistické okupaci začalo zatýkání „nepohodlných“ osob, zároveň se ale začalo formovat odbojové hnutí. V první fázi odboje hráli významnou roli představitelé předválečné armády a politické scény. K hlavním protinacistickým organizacím patřily Ústřední vedení odboje domácího (ÚVOD), Politické ústředí (PÚ), Petiční výbor Věrni zůstaneme (PVVZ) a vojenská organizace Obrana národa (ON). Tyto skupiny udržovaly kontakty se zahraničním odbojem, sbíraly strategické informace a prováděly sabotáže. S odbojem spolupracovali i představitelé první protektorátní vlády včetně jejího předsedy Aloise Eliáše. Během let 1940 a 1941 však nacisté většinu původních odbojových struktur rozbili. Po německém útoku na SSSR v červnu 1941 následovala aktivizace do té doby spíše okrajového komunistického odboje.
Významnou odbojovou akcí byl úspěšný atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, který v květnu 1942 provedli parašutisté Jozef Gabčík a Jan Kubiš, vyslaní z Londýna. Po Heydrichově smrti následovaly rozsáhlé represe, včetně vyhlazení obcí Lidice a Ležáky, které vzbudilo mezinárodní značný ohlas a vyvolalo v cizině vlnu sympatií s československým odbojem.
S blížícím se koncem války v letech 1944 a 1945 se opět zintenzívnila činnost odbojových organizací. Vznikaly partyzánské skupiny, podporované ze západu i ze SSSR. Koncem srpna 1944 vypuklo na Slovensku ozbrojené povstání, které nacisté během podzimu potlačili, část partyzánských jednotek se poté přesunula na Moravu a navázala spolupráci s tamními ilegálními skupinami. Nacistické akce proti partyzánům si v tomto období vyžádaly řadu civilních obětí, známými se staly zejména masakry v Životicích, Ploštině a Javoříčku.
 

Odkaz na tento učební text

Pro pohodlné zobrazení tohoto učebního textu v mobilním zařízení, naskenujte tento QR kód.

Nejnovější učební texty