E-kniha: Československé a české dějiny 20. století Stáhnout →
Doporučujeme: Interaktivní mapa České Republiky Navštívit →

Antiklerikalismus a pokrokářství

Silné postavení římskokatolické církve v každodenním životě monarchie vedlo k častým projevům antiklerikalismu a pokrokářství. Klerikalismus označuje výraznou politickou roli církve (např. v situaci, kdy byli příslušníci šlechty jmenováni na biskupské stolce), či zneužívání náboženství k politickým cílům (využití církve k podpoře rakousko–uherské monarchie). Pokrokářství je myšlenkový proud zrozený v 19. století, který usiluje o naprosté vytlačení církve z veřejného života a eliminaci křesťanských hodnot (např. kampaněmi za legalizaci rozvodu, povinný občanský sňatek či pohřeb žehem). Toto protináboženské tažení se vede v duchu žádoucího společenského pokroku s tím, že zvláště římskokatolická církev je údajně institucí zaostalou a nemoderní.
V popředí antiklerikální kampaně stál již v časech habsburské monarchie spolek Volná myšlenka. Toto hnutí sdružovalo různorodou skupinu lidí (převážně ateistů a občanů bez vyznání), které spojoval odpor vůči zejména římskokatolické církvi či náboženství vůbec. Volná myšlenka tak často agitovala za vystupování věřících z církve, pořádala přednášky o nevědeckosti náboženství a přednostech ateismu, kritizovala jednotlivá dogmata křesťanské víry z pohledu vědy a usilovala o prosazení radikálně sekulární agendy (zákaz výuky náboženství ve školách, povinný občanský sňatek, posléze také odstranění náboženského charakteru svátků, jako jsou Vánoce či Velikonoce). Volná myšlenka však nebyla typická pouze pro české země (její první sekce vznikla ve Francii) – šlo o mezinárodní hnutí mající pobočky ve většině zemí Evropy.
Antiklerikální postoje však mnohem častěji tvořily součást programu již zavedených organizací. Silně antiklerikální byly socialistické strany, vnímající církev jako historickou oporu feudalismu a kapitalismu. Antiklerikalismus byl rovněž typický pro český nacionální a liberální tábor (mladočechy), který viděl církev jako proněmeckou oporu monarchie. Skrytý antiklerikalismus byl vlastní učitelům, kteří se formálně museli účastnit církevního života a vést studenty k víře, v praxi ale byli často ateisty. V některých případech učitel odhodil tuto vnucenou přetvářku, za což mohl i přijít o práci (např. v tzv. Konečného aféře: řídící učitel Konečný v Komňátkách, nyní část obce Bohdíkov na Šumpersku, byl za rušení náboženského obřadu – pohřbu a za fyzické napadení kněze při tomto obřadu přeložen na Novojičínsko), Takové aféry navíc plnily titulní stránky většiny novin a silně polarizovaly společnost. Sám český tisk byl rovněž ve většině případů značně antiklerikální. Lidové noviny v souvislosti se situací učitelů charakterizovaly církev jako „stohlavou hydru, která jde celými českými dějinami jako nejzašlejší nepřítel všeho poctivého českého.“
 

Odkaz na tento učební text

Pro pohodlné zobrazení tohoto učebního textu v mobilním zařízení, naskenujte tento QR kód.

Nejnovější učební texty