E-kniha: Československé a české dějiny 20. století Stáhnout →
Doporučujeme: Interaktivní mapa České Republiky Navštívit →

Josef Čapek – Psáno do mraků

Odklon od dříve obecně přijímaného liberálně demokratického systému byl již v prvních pomnichovských týdnech provázen veřejnými útoky na adresu jeho politických, ale i kulturních a duchovních garantů. Morální marasmus pronikal s nečekanou intenzitou do nitra širokých vrstev české společnosti nejen díky tlaku mocného německého souseda, ale i díky vlastní „domácí“ iniciativě. Dosud vyznávané národní dějinné tradice a hodnoty byly náhle pragmaticky opouštěny.

Zřetelné varování před nebezpečím rozvrácení základních morálních a obecně lidských hodnot, které se dlouhou dobu formovaly v moderní české společnosti, vložil do své knihy filozofických zápisků, postřehů a úvah s názvem Psáno do mraků spisovatel, malíř, ilustrátor a literární kritik Josef Čapek. Drobné črty z let 1936–1939, původně věnované převážně malířství a beletrii, postupně stále více dostávaly charakter varovného apelu: „Co by mohlo být v této nešťastné zemi brutálnější než útlak německý? – Český, přece!“
Otevřená kritika směřovala zejména na adresu nové vládnoucí garnitury, která určovala další směřování ve všech oblastech života:
„Listopad 1938. Cizí lidé nám zmenšili území hmotné, a teď nám sami naši ještě zmenšují naše území duchovní. Co jste, štváči, traviči, spekulanti bez svědomí, udělali z národa, z toho lidu Masarykova pohřbu, lidu Všesokolského sletu, lidu mobilizace? S jakými čistými silami, s jakou věrností a důvěrou jsme mohli jíti do těžkých úkolů ztrýzněné republiky! S jakou otravou, s jakým vnitřním rozkladem se do toho nastávajícího krušného a nebezpečného života vchází! Žádný nepřítel světa nedopustil se tolika zlého jako vy, vyděrači běd, kteří jste tento národ tak strašlivě zhanobili. Ne ztracená území, ale toto je národní katastrofa. Tato hrozná skvrna se nikdy nesmyje; paměť, která po vás zůstane, obsahuje jediné slovo: hanba.“
Přibližně ve stejné době se v Lidových novinách k neutěšené společenské situaci vyjádřil i druhý z bratrů Čapků, Karel. Jeho trpká slova úvahy na téma „Kdo byl kdo“ vyznívají jako zpráva o dané době a současně jako poselství pro příští generace: „Ano, mnoho se změnilo, ale lidé zůstali stejní; jenomže teď víme lépe, kdo je kdo. Kdo byl slušný, byl slušný vždycky; kdo byl věrný, je věrný i teď. Kdo se točil s větrem, točil se s větrem i dřív. Kdo myslí, že teď přišla jeho chvíle, myslel vždy jen na sebe. Nikdo se nestává přeběhlíkem, kdo jím nebyl vždycky, kdo mění víru, neměl žádnou; člověka nepředěláš, jenom se ti vybarví… budoucí foliant našich dějin o této době bude mít jen jeden podtitul: kdo byl kdo. A dobrá paměť patří k těm stálým věcem, jichž bude a je třeba.“

Kniha Josefa Čapka není však jen produktem abstraktního myšlení a výsledkem pouhého teoretického uvažování. Má hlubokou souvislost se svou dobou a s přítomným člověkem. Za jejími řádky jako by se stále pohyboval film dějů evropského soumraku předválečných let a prolínal v myšlení a svědomí spisovatelovo. Smrt T.G.M., září 1938, Mnichov, pomnichovská republika, smrt bratra Karla – to jsou aspoň některé ze zevních fakt, pod jejichž bolestným tlakem byly tu napsány nezapomenutelné věty výstrahy, lásky a starostí o národ a čistý, spravedlivý a svobodný život. Tady se opravdu slovo básníka a mudrce stává zvonem bijícím na poplach. A ten, který ví, že člověkovo myšlení může být také alarmem, vzpourou, napsal tu naléhavou výzvu k obraně a ochraně svobody kdekoliv na světě a v sutinách starého světa právě pro velikost obtíží ukládá našemu životu nové poslání.
 

Odkaz na tento učební text

Pro pohodlné zobrazení tohoto učebního textu v mobilním zařízení, naskenujte tento QR kód.

Nejnovější učební texty