E-kniha: Československé a české dějiny 20. století Stáhnout →
Doporučujeme: Interaktivní mapa České Republiky Navštívit →

Proměny rodiny ve 20. století

Rodina (role muže a ženy, emancipace)

„Muž stará se o věci veliké, o celek, ženě přísluší vésti péči o jednotlivosti a drobnosti. Však pánem v domě musí být muž.“ Tento výrok charakterizuje rozdělení rolí v rodině na počátku 20. století i v období první republiky. Ústava z roku 1920, která zaručila ženám politickou, sociální i kulturní rovnoprávnost s muži, znamenala změnu v postavení žen v rámci rodiny i společnosti. Ženám bylo umožněno volit, studovat na univerzitách, zastávaly různá povolání, zejména v oblasti školství, administrativy a zdravotnictví. Postupně začaly pracovat i v oborech považovaných za typicky mužské (lékařky, právničky, soudkyně). V rodinách nadále převládala otcovská moc. Otec určoval způsob výchovy, vzdělání dítěte i jeho budoucí povolání, zastupoval nezletilé děti. Pokud se rodiče neshodli na vyznání dítěte, získali chlapci vyznání po otci, dívky po matce. Muž spravoval jmění, které si žena přinesla do manželství. První polovinu 20. století charakterizovala emancipace žen, přičemž ekonomická a společenská závislost žen na mužích stále tvořila základ rodinných vztahů.
Ve druhé polovině 20. století prošla rodina zásadními změnami. Hovoříme o rozvolnění rodiny, individualizaci jejích členů, oslabení tradičních funkcí, které přebíral stát. Socialistický režim vytvářel atmosféru strachu a nedůvěry a šířil ji ve společnosti. Tato atmosféra pronikala i do intimního prostoru rodiny a deformovala vztahy mezi jejími členy.
Ženy dosahovaly stále vyšší kvalifikace a vzdělání, ekonomické nezávislosti a především jim byl zaručen vlastní sociální status. Negativní stranou těchto pozitivních změn bylo pracovní přetížení žen, neboť tradiční role matky a manželky, na jejíchž ramenech spočívala jak péče o domácnost, tak výchova dětí, se ani s téměř stoprocentní zaměstnaností žen nijak nezměnila. Toto dvojí zatížení žen přetrvává dodnes, a je zpravidla muži, ale i mnoha ženami přijímáno jako samozřejmost. V současné době se v souvislosti s emancipací žen diskutuje o otázkách rovných příležitostí, stejného platového ohodnocení a zapojení žen do politiky. Pro období nového milénia platí, že dochází k rozpadu patriarchálního modelu rodiny a že dnešní role muže a ženy nejsou jasně definovány.

Sňatečnost, rozvodovost, porodnost

V průběhu 20. století křivka počtu uzavřených sňatků kolísala. Co se týče první poloviny století, nejvíce manželství bylo uzavřeno v letech 1920 a 1939. Naopak nejhlubší propad byl zaznamenán za první světové války (1916). Pro období socialismu byla vysoká sňatečnost charakteristická. Na mladé páry byl vyvíjen tlak, aby „se vzaly“, ze strany rodiny i společnosti. Relativně malé procento mladých lidí studovalo na vysokých školách. Také povinná vojenská služba, špatná dostupnost antikoncepce a z ní plynoucí vysoký podíl neplánovaných těhotenství byly důvody k brzkému vstupování do manželství. Na nesezdané páry, které měly spolu děti, se společnost dívala skrze prsty. Vysoká úroveň sňatečnosti se udržela až do roku 1989. Politický převrat znamenal otevření hranic a nastolení nové ekonomické a sociální situace. Změnilo se i smýšlení veřejnosti o užívání antikoncepce a o nesezdaných párech, což vedlo ke snižování sňatečnosti. Deset let po sametové revoluci se počet sňatků na tisíc obyvatel vyrovnal zemím západní Evropy, které čelily poklesu sňatečnosti v 70. a 80. letech.
Nejvíce dětí se ve 20. století narodilo hned na jeho počátku. Za 1. světové války došlo stejně jako v případě sňatečnosti k hlubokému poklesu počtu novorozenců. První republika byla v oblasti natality obdobím příznivým. Křivka porodnosti už později nedosáhla takových hodnot jako v tomto období a po 2. světové válce měla zvolna klesající tendenci. V 70. letech hovoříme o „baby boomu“, který je spojován s Husákovou propopulační politikou – výhodné novomanželské půjčky, nové bydlení a přídavky na děti. Porevolučním trendem je dlouhodobé snižování porodnosti s ojedinělými krátkodobými výkyvy.
Rozvod byl schválen v rámci reformy manželského práva v roce 1919. V období socialismu se stal všeobecně přijímaným řešením partnerských neshod. Rozvedená žena měla vyšší společenský status než žena, která se nikdy nevdala. V 60. letech docházelo k většině rozvodů již během prvních pěti let manželství. V podávání návrhů na rozvod dominovaly ženy. Od 90. let 20. století se zvyšuje zastoupení rozvodů déletrvajících manželství. V roce 2008 bylo rozvedeno každé druhé manželství.

Umělé přerušení těhotenství

Otázka vyhnání plodu neboli potratu vyvolávala v období první republiky vášnivé diskuze. Potrat byl klasifikován jako trestný čin. Ani přes četné argumenty lékařů a ženských spolků se nepodařilo potraty legalizovat. Umělé přerušení těhotenství se proto uskutečňovalo tajně, během 20. a 30. let došlo k několika tisícům takových činů. Ke změně došlo až v roce 1957, zákonem byly zavedeny komise, které měly posoudit oprávněnost žádosti těhotné ženy o provedení potratu. Činnost potratových komisí se v průběhu let měnila v závislosti na vícekrát upravovaných prováděcích předpisech. Dnes je interrupce široce dostupná, počet provedených interrupcí se přitom od 90. let díky pokroku v antikoncepci razantně snížil a dále snižuje.
 

Odkaz na tento učební text

Pro pohodlné zobrazení tohoto učebního textu v mobilním zařízení, naskenujte tento QR kód.

Nejnovější učební texty