E-kniha: Československé a české dějiny 20. století Stáhnout →
Doporučujeme: Interaktivní mapa České Republiky Navštívit →

Komunismus v proměnách doby

Od sepsání Komunistického manifestu v roce 1848 prodělala komunistická ideologie i praxe několik výrazných proměn. Cílem původního manifestu bylo vytvořit téměř utopickou společnost, v níž nejenže měly zaniknout společenské rozdíly a majetek měl patřit všem společně, ale také stát měl být zrušen a lidé měli spravovat všechno společně (dokonce měla být zrušena tradiční rodina, muži a ženy neměli žít v pevných párech, děti měly vyrůstat odděleně od rodičů a vychovávat je měla celá komunita). K těmto změnám sice mělo dojít s pomocí revoluce, ta však měla nastat v důsledku historicky daných „zákonitostí vývoje“ společnosti.
Od tohoto pojetí komunismu se odchýlili především ruští bolševici v čele s Vladimírem Iljičem Uljanovem – Leninem. Lenin odmítl dosavadní pojetí socialistických stran s masovou členskou základnou prostých dělníků; k revoluci měla dělníky dovést relativně nepočetná komunistická strana složená z elitních revolucionářů s přísnou vojenskou organizací. Socialistická revoluce pak mohla být vyvolána v jakékoli zemi, bez ohledu na její společenský vývoj (tedy i v zaostalém zemědělském Rusku, a nikoli jen ve vyspělých průmyslových zemích).

Konečné vítězství bolševiků v ruské revoluci i následné občanské válce a vyhlášení státu dělníků a rolníků (Sovětského svazu) jako by potvrzovalo Leninovy teorie, a proto se v socialistických stranách v ostatních zemích vytvářely frakce a vznikaly komunistické strany podle vzoru bolševiků v naději, že se tak revoluce rozšíří i do ostatních zemí. Aby tyto strany byly vystavěny podle jednotného sovětského modelu, byla založena tzv. Komunistická internacionála, řízená pokyny z Moskvy.

Již tehdy kritikové upozorňovali na to, že v sovětském Rusku státní organizace nezanikla, ale poté, kdy se vedení státu zmocnili bolševici, začali prostřednictvím státních orgánů(zejména policie) zasahovat mnohem více do různých oblastí lidského života, než tak činily státní orgány v dřívějších dobách.

Podobný model se opakoval ve všech zemích, kde se komunisté chopili moci. Současně se proměňovalo složení komunistické strany. Poněvadž úspěšná kariéra a společenský vzestup byly umožněny jen straníkům, usilovali o členství v komunistické straně především úředníci a vedoucí pracovníci v hospodářských odvětvích (neboť téměř vše nyní řídil stát). Komunistické strany tak brzy přestaly být organizacemi přesvědčených revolucionářů a už vůbec nebylo jejich hlavním cílem hájit zájmy dělníků.
Z těchto důvodu i v komunistických státech zůstávalo tolerováno soukromé vlastnictví (alespoň v omezené míře), byl respektován soukromý život, a také tradiční rodina zůstala zachována déle než v mnoha kapitalistických zemích. Tolerance k hromadění osobního majetku pak mohla vést až ke vzniku téměř kapitalistických vztahů v současné Číně, a to i při zachování mocenského monopolu komunistické strany.
 

Odkaz na tento učební text

Pro pohodlné zobrazení tohoto učebního textu v mobilním zařízení, naskenujte tento QR kód.

Nejnovější učební texty