E-kniha: Československé a české dějiny 20. století Stáhnout →
Doporučujeme: Interaktivní mapa České Republiky Navštívit →

Hospodářská krize a její řešení z hlediska různých ideologií

Velká hospodářská krize, která následovala po burzovním krachu v USA roku 1929, byla největším globálním ekonomickým otřesem 20. století. Průmyslová výroba v postižených státech poklesla na pouhý zlomek a naopak míra nezaměstnanosti dlouhodobě dosahovala i několika desítek procent práceschopného obyvatelstva. Při neexistenci podpůrných sociálních opatření krize měla za následek nejen četné osobní tragédie, ale také velké celospolečenské otřesy. Do Československa přišla krize se zpožděním, nejhůře se projevovala v letech 1933-1934.
Dodnes se mnozí ekonomové a historikové rozcházejí v názorech na to, co bylo příčinou vleklosti velké hospodářské krize, a hlavně v tom, které východisko z krize bylo optimální.
Rozsah a dlouhodobost hospodářské krize vedly ve 30. letech k poměrně častému přesvědčení, že kapitalismus definitivně selhal a je nutné hledat jiný společensko-ekonomický systém.
Socialistický model řešení spočíval v zestátnění výrobních prostředků. Nahodilé tržní mechanismy měly být nahrazeny centrálním plánováním. Protože v tomto systému všichni pracující měli být státními zaměstnanci, garance za životní úroveň zaměstnanců i nároky zaměstnavatele na pracovní výkony měl převzít stát.
Naopak konzervativní model předpokládal, že stát bude mít pouze omezenou dozorčí a zprostředkovatelskou úlohu. Hlavní slovo měly mít korporace zaměstnavatelů a zaměstnanců vytvořené na principu příslušnosti k určitému druhu povolání. V jejich rámci měly být řešeny jak výrobní, tak zaměstnanecké otázky. Korporace měly být jakousi moderní obdobou středověkých cechů a stavů – proto se korporativismus označuje také jako stavovský stát a je spojován především s fašistickými diktaturami, např. v Itálii nebo ve Španělsku.
Rovněž mnohé liberálně demokratické státy (včetně USA) pod vlivem krize přistoupily ke státním zásahům do ekonomiky. Například anglický liberální ekonom John Maynard Keynes navrhoval po dobu krize nahrazení tržních mechanismů státními zásahy, které měly prostřednictvím státem financovaných projektů (i za cenu zadlužení státu) zajistit jak garantovaný přísun kapitálu do výroby, tak i kupní sílu obyvatelstva. Mělo jít o záchranu kapitalismu pomocí sociálních ústupků. Naopak radikální liberálové považují masivní zasahování státu do ekonomiky za hlavní příčinu hloubky a dlouhého trvání světové krize. Nucená státní kontrola celých průmyslových odvětví podle nich omezovala přirozené „ozdravné“ tržní mechanismy, jakými jsou konkurence a samoregulace nabídky a poptávky. Kritikové liberální ekonomie zase nezapomínají zdůraznit, že to byl nedostatek státní kontroly zejména nad finančním trhem a investicemi, co přivedlo riskující spekulanty k burzovnímu krachu a vyvolalo krizi.
Československo patřilo mezi země, na něž krize dopadla nejtíživěji a měla dlouhodobé důsledky. Cestu z krize hledala československá vláda (podobně jako vlády jiných států) zvýšenou státní regulací ekonomiky. Mezi tyto regulativy patřila devalvace koruny, státní podpora exportu, systém veřejných prací a obřích státních zakázek (včetně např. výstavby pohraničního opevnění a dálnic).
 

Odkaz na tento učební text

Pro pohodlné zobrazení tohoto učebního textu v mobilním zařízení, naskenujte tento QR kód.

Nejnovější učební texty