E-kniha: Československé a české dějiny 20. století Stáhnout →
Doporučujeme: Interaktivní mapa České Republiky Navštívit →

Kněží v politice

Jednou ze zvláštností první republiky byla častá přítomnost kněží v politice, a to včetně vlády a parlamentu. Zatímco dnes zastávají vůdčí pozice v křesťanských stranách laici (řadoví věřící) a kněží mají aktivní politickou činnost zakázánu, dříve řídili konfesně vymezené strany právě kněží. Nejvíce duchovních se nacházelo ve dvou nejsilnějších katolických stranách republiky, a to v Československé straně lidové (Mons. Jan Šrámek, rodák z Grygova) a Hlinkově slovenské ludové straně (Mons. Andrej Hlinka). Okrajově působili katoličtí kněží i ve straně agrární.
Přítomnost duchovních osob vycházela z historického faktu, že to byli právě kněží, kteří katolické politické strany zakládali a budovali. Vatikán nesl politickou aktivitu kněží velmi nelibě, také proto ji od roku 1923 kněžím zapověděl. Tehdejší v politice činní kněží obdrželi dispens (výjimku) s tím, že brzy dojde ke generační obměně a kněží z politiky postupně vymizí. Bezpodmínečný zákaz politicých aktivit však platil pro všechny vyšší církevní hodnostáře (např. pražský arcibiskup František Kordač byl původně poslancem, olomoucký arcibiskup Antonín Cyril Stojan senátorem), kteří se museli svých funkcí po jmenování na posty biskupů ihned vzdát.
Dilema kněze-politika bylo trojí. V první řadě je církev univerzální institucí, která se nemá spojovat s jednou konkrétní stranou či skupinou, je určena pro všechny. Druhý problém byl však praktický, pokud došlo na sporné události ve vztahu státu a církve, komu měl být kněz loajální? Hájil zájem své strany, nebo se postavil na stranu církve (jíž složil jako kněz přísahu). V době první republiky tato situace nastala hned několikrát. V době tzv Marmaggiho aféry roku 1925 se Mons. Jan Šrámek jako šéf Československé strany lidové odmítl připojit k ostré kritice ze strany Svatého stolce československým státem zaštítěných vzpomínkových akcí u příležitosti 510. výročí upálení M. Jana Husa a na zasedání lidové strany prohlásil, že Vatikán ani biskupové nebudou této straně určovat její politiku. Dalším případem byla snaha některých biskupů a Vatikánu o vznik tzv. katolického bloku, tedy sjednocení všech katolických stran, které doposud kopírovaly jednotlivé národnostní tábory republiky, do jedné nadnárodní strany. Zatímco německý a slovenský politický katolicismus byl vzniku jedné strany nakloněn, Šrámek jako vedoucí postava ČSL se proti iniciativě ostře postavil, a tím se opět dostal do střetu s vlastními „nadřízenými“ v církvi. Třetí dilema bylo rovněž praktické: cílem kněze má být starost o věřící (pastorace) a šíření křesťanství, nikoliv politická činnost. Aktivita na politickém kolbišti tak logicky vedla k zanedbávání primárních povinností duchovních.
 

Odkaz na tento učební text

Pro pohodlné zobrazení tohoto učebního textu v mobilním zařízení, naskenujte tento QR kód.

Nejnovější učební texty