E-kniha: Československé a české dějiny 20. století Stáhnout →
Doporučujeme: Interaktivní mapa České Republiky Navštívit →

Osobnosti komunistického hnutí

Protože KSČ vznikla v roce 1921 odchodem většiny členů ze sociálně demokratické strany, nejprve v jejím čele stály výrazné osobnosti sociálně demokratického hnutí, jako byl Bohumír Šmeral (1880–1941). Na počátku roku 1929 mladší generace radikálních komunistů prosadila tzv. bolševizaci KSČ, tj. podřízení strany pokynům z Moskvy. Do vedení strany se tehdy dostal Klement Gottwald (1896–1953), rodák z Dědic u Vyškova, vyučený truhlář, později redaktor komunistických časopisů, od roku 1929 poslanec Národního shromáždění.
Na podzim roku 1938 patřil Gottwald k hlavním představitelům opozice proti přijetí Mnichovského diktátu a po zákazu KSČ emigroval do Sovětského svazu, kde se postavil do čela komunistického zahraničního odboje a snažil se prosadit vliv komunistů v československé vojenské jednotce vznikající na území SSSR. V prosinci roku 1943 se dohodl s představitelem londýnské emigrace, prezidentem Edvardem Benešem, na sjednocení hlavních složek zahraničního protinacistického odboje a na sklonku války se mu pak podařilo zajistit komunistům zásadní vliv na poválečné uspořádání Československa. Po vítězství KSČ v prvních poválečných volbách 1946 vykonával nejdříve funkci předsedy vlády a po odstranění opozice a abdikaci Edvarda Beneše v roce 1948 se stal Gottwald prvním komunistickým prezidentem Československa. Když v roce 1953 zemřel, jeho tělo bylo mumifikováno a v mauzoleu na pražském vrchu Žižkově vystavováno návštěvníkům podobně jako tělo zakladatele sovětského státu, Vladimíra Iljiče Lenina. K odstranění Gottwaldova těla došlo v roce 1962 z důvodů jeho rozkladu i díky změnám politické atmosféry související s kritikou kultu osobnosti padesátých let.
Po Gottwaldově smrti v roce 1953 se stal jeho nástupcem Antonín Zápotocký (1884–1957), syn jednoho ze zakladatelů českého dělnického hnutí Ladislava Zápotockého-Budečského. Vyučil se kameníkem ale působil již před 1. světovou válkou jako sociálně demokratický politik a redaktor. Po vzniku KSČ byl několik let generálním tajemníkem strany a jako představitel komunistických Rudých odborů vedl řádu dělnických stávek v časech velké hospodářské krize.
Po okupaci Československa se Zápotocký v roce 1939 pokusil emigrovat, ale byl zatčen a až do konce války vězněn v koncentračním táboře Sachsenhausen.
Po návratu do osvobozené republiky se A, Zápotocký stal předsedou Ústřední rady odborů a poslancem Národního shromáždění. Po roce 1948 byl jmenován předsedou vlády ČSR. K nejkontroverznějším krokům jeho vládnutí patří měnová reforma z roku 1953 a jím nařízené policejní zásahy proti protestujícím občanům včetně dělníků.
Za vlády Gottwalda a Zápotockého byl na počátku padesátých let rozpoután teror proti skutečným i domnělým politickým odpůrcům a došlo k mnoha politickým procesům, při kterých oba prezidenti podepsali přes dvě stě rozsudků smrti. Přesto byli mnohými lidmi oblíbeni a mezi příznivci komunistické ideologie bývají dodnes obdivováni.
 

Odkaz na tento učební text

Pro pohodlné zobrazení tohoto učebního textu v mobilním zařízení, naskenujte tento QR kód.

Nejnovější učební texty