E-kniha: Československé a české dějiny 20. století Stáhnout →
Doporučujeme: Interaktivní mapa České Republiky Navštívit →

Pacem in terris

Součástí normalizace byla i obnova kolaborační organizace duchovních, nově pod názvem Pacem in terris. Podobně jako před rokem 1968 v případě organizace mírových kněží (MHKD), šlo opět o snahu režimu zmást věřící tím, že církev a komunismus mohou spolupracovat. Režim organizaci poskytoval masivní mediální i finanční podporu. Název hnutí nebyl zvolen náhodně, Pacem in terris je název jedné z encyklik papeže Jana XXIII. a vztahuje se k problematice míru, opět šlo o snahu zmást věřící tím, že sami kolaboranti se odkazovali na papežský dokument. Tématy většiny setkání „pacáků“ (jak se členům PiT hovorově říkalo) byla mírová politika SSSR, boj proti imperialismu nebo oslava výročí „říjnové revoluce“. Náboženská problematika zde prakticky vůbec nefigurovala.
Zatímco v organizaci mírových kněží před rokem 1968 byli často lidé, kteří prožili válku v koncentračním táboře (P. Josef Plojhar) a skutečně věřili v možnost syntézy komunismu a křesťanství, PiT bylo organizace striktně pragmatickou. Vedení tvořili kněží, kteří toužili po vysokých církevních funkcích, které jim režim nabízel. Většina řadových členů PiT však byla pasivní. Kněží byli ke vstupu do PiT nuceni zastrašováním či vydíráním. Díky členství v PiT mohl kněz získat finance na opravu kostela, prosadil člověka z farnosti do semináře a měl klid od státních úřadů. V českých zemích do PiT vstoupila 1/3 kněží (726), na Slovensku Ľ (350). Skuteční kolaboranti byli pouze ve vedení, čítající pár desítek kněží.
Věřící si byli dobře vědomi účelu PiT a hluboce hnutím opovrhovali. Proti organizaci se několikrát ostře vymezil i pražský arcibiskup František Tomášek. Ve Vatikánu bylo hnutí trpěno, což bylo dáno opatrným postojem papeže Pavla VI., který se bezvýsledně pokusil s komunistickými státy vyjednávat a zajistit alespoň minimální míru náboženské svobody (tzv. Vatikánská Ostpolitika). Po nástupu Jana Pavla II. Vatikán opouští neúspěšnou snahu o nalezení dohody a přechází do ofenzivy. Součástí bylo i vydání dekretu Quidam episcopi (1982), který PiT a další podobné organizace v komunistických státech zcela zakázal. Tím přišlo hnutí o poslední zbytky legitimity a v podstatě do roku 1989 pouze živořilo.
 

Odkaz na tento učební text

Pro pohodlné zobrazení tohoto učebního textu v mobilním zařízení, naskenujte tento QR kód.

Nejnovější učební texty