E-kniha: Československé a české dějiny 20. století Stáhnout →
Doporučujeme: Interaktivní mapa České Republiky Navštívit →

Retribuce

O potrestání nacistických zločinců, válečných zrádců a kolaborantů bylo rozhodnuto již během druhé světové války nejen v československém londýnském exilu, ale i na mezinárodním poli. Dokumenty o retribuci tvořily součást dekretů prezidenta republiky. K nejvýznamnějším patřily tzv. velký a malý retribuční dekret. Na základě prvního byli souzeni nacističtí zločinci jako bývalý státní sekretář K. H. Frank a členové gestapa. Malý retribuční dekret sloužil k „národní očistě“. Jednalo se o potrestání československých státních občanů, kteří svým chováním za okupace uráželi národní cítění českého nebo slovenského obyvatelstva. Podle malého retribučního dekretu byl souzen např. herec Vlasta Burian, herečka Lída Baarová a členové fašistických organizací. Negativním jevem při tomto souzení podezřelých se stalo udavačství, které se tak rozšířilo, že řada osob byla osočena neprávem. Mnoho lidí využívalo této příležitosti k tomu, aby se zbavili nepohodlných sousedů, případně konkurence v živnosti nebo získali majetek obviněných osob.
K dalšímu důležitému dekretu patřil dekret o Národním soudu, který řešil případy prominentních kolaborantů, takže podle tohoto soudu probíhal proces se členy protektorátní vlády nebo s prezidentem Emilem Háchou, který ovšem během procesu zemřel ve vězení. Na základě velkého retribučního dekretu a dekretu o Národním soudu mohl být obžalovaný odsouzen k trestu smrti, který byl vykonán zpravidla dvě hodiny po vynesení rozsudku, popravovalo se veřejně.
Obvinění z trestných činů podle retribučních dekretů se řešila před tzv. Mimořádnými lidovými soudy, které zasedaly v řadě měst napříč celou republikou. Na severní Moravě byly MLS zřízeny v Ostravě, Bohumíně, Českém Těšíně, Fulneku, Příboře, Novém Jičíně, Opavě a dalších městech. V této oblasti ČSR byla poněkud jiná situace než ve zbytku republiky. Některé části spadaly během druhé světové války do Protektorátu (Šumpersko, Zábřežsko, Frýdecko-Místecko, centrum Ostravy), jiné byly součástí říšské župy Sudety (Jesenicko, Bruntálsko, Krnovsko, Opavsko, Novojičínsko), Hlučínsko spadalo do Třetí říše. S tím bylo po válce spjato mnoho komplikací právě při retribucích, kdy obviněný dokazoval i svou národnost během okupace. Řada Čechů, která zůstala v pohraničí, byla nucena přijmout německou národnost. Na Těšínsku se lidé navíc hlásili ke slezské národnosti „Šlonzáci“. Nacisté je ovšem velmi brzy zařadili pod německou národnost a tak i tito lidé museli narukovat do wehrmachtu.
Před soudem stanuly osoby, které během okupace pracovaly na vedoucích pozicích např. ve Vítkovických železárnách, dolech a byly obviněny z hrubého zacházení se zaměstnanci, z udávání apod.
Retribuce na území ČSR skončila v roce 1947. Po třech letech soudních procesů bylo v Čechách a na Moravě odsouzeno k trestu smrti přes 700 osob a téměř 20 tisíc k různým trestům odnětí svobody (vězení, pracovní tábory apod.).
 

Odkaz na tento učební text

Pro pohodlné zobrazení tohoto učebního textu v mobilním zařízení, naskenujte tento QR kód.

Nejnovější učební texty