E-kniha: Československé a české dějiny 20. století Stáhnout →
Doporučujeme: Interaktivní mapa České Republiky Navštívit →

Terezín a další kulisy perzekucí

Norimberské zákony (1935) znamenaly pro Židy postupné vytlačování z veřejného života, zabavování majetku a přesouvání do ghett. První ghetta vznikla v Lodži a Minsku. Na území protektorátu bylo v listopadu 1941 rozhodnuto o vzniku ghetta v Terezíně. Malá Pevnost v Terezíně sloužila od roku 1940 jako věznice gestapa pro politické vězně. Hlavní pevnost byla určena pro pobyt Židů. Táboru velela nacistická táborová komandantura a jí byla podřízena tzv. židovská samospráva v čele s „radou starších“. Ta se měla starat o vnitřní záležitosti a chod ghetta (sestavovala také jmenné seznamy transportů na východ). Po příjezdu do Terezína museli Židé odevzdat peníze a cennosti. Nesměli odesílat a přijímat poštu, platil zákaz stýkání mužů a žen. Lidé se potýkali se špatnými životními podmínkami – hromadné ubikace s poschoďovými palandami, hmyz (vši, štěnice), nedostatečná strava a hygiena. To vše vedlo k nemocem a častým úmrtím. Přestupky proti kázni nacisti trestali kolektivními tresty (zákaz svícení, zákaz vycházení mimo ubikace).
Zajímavou kapitolu tvořil kulturní život v Terezíně. Zpočátku byla kulturní činnost potírána, ale postupně ji začalo vedení ghetta tolerovat. Nacisté totiž prezentovali Terezín na mezinárodním poli jako ukázkové město, kde Židé poklidně žili a pracovali. V roce 1944 dokonce vytvořili nacističtí filmaři o Terezíně propagandistický film, který však nikdy nebyl promítán. Řada umělců, vězněných v ghettu, pomáhala zlepšit náladu obyvatel a snažila se je skrze kulturní činnost na chvíli odpoutat od reality (divadlo, přednášky, koncerty). Na konci II. světové války byla terezínská věznice přeplněna, výrazně se zhoršily životní podmínky a došlo k prudkému nárůstu infekčních nemocí. V roce 1945 se objevil skvrnitý tyfus, jemuž podlehlo mnoho obyvatel ghetta. Celkově v Terezíně zahynulo přibližně 35 000 mužů, žen a dětí, 83 000 vězňů zemřelo po deportaci ve vyhlazovacích a pracovních táborech nebo za pochodů smrti.
První sběrný a tranzitní tábor se nacházel v zabraném pohraničí – ve Skrochovicích (Opavsko). Prošlo jím přibližně 700 lidí (Poláci a Židé z Horního Slezska). V polovině roku 1940 byli vězni deportováni do koncentračního tábora v Sachsenhausenu. Po nich byli v táboře zadržováni vojáci spojeneckých vojsk. Koncentrační tábor Rabštejn byl zřízen v roce 1944 západně od města Česká Kamenice. Nalézalo se zde přibližně 650 vězňů, kteří byli nasazováni především na hloubení štol pro podzemní leteckou továrnu. Dnes se zde nachází muzeum, památník obětem a základy několika původních budov. Koncentrační a pracovní tábory bychom nalezli rovněž na dalších místech protektorátu, zejména v severních a severovýchodních Čechách (další kulisy perzekucí).
 

Odkaz na tento učební text

Pro pohodlné zobrazení tohoto učebního textu v mobilním zařízení, naskenujte tento QR kód.

Nejnovější učební texty