E-kniha: Československé a české dějiny 20. století Stáhnout →
Doporučujeme: Interaktivní mapa České Republiky Navštívit →

Náboženský odpor

Církve, zvláště katolická a Církev československá, se za okupace staly oporami národa. Řada náboženských slavností dostala protinacistický a vlastenecký charakter. V první řadě šlo o náboženské poutě na významná poutní místa (Velehrad, Hostýn, chodská pouť u Domažlic aj.), kde kněží využívali kázání k odkazům na slavnou českou minulost a vyjádření odporu vůči okupaci. Osud českého národa byl často přirovnáván k ukřižování a zmrtvýchvstání Ježíše Krista, které má být spojeno s potrestáním Německa. Poutí se účastnilo několik desítek tisíc lidí, včetně nekatolíků a ateistů. Řada kněží (např. vyšehradský kanovník Bohumil Stašek) byla za vlastenecká kázání zatčena a odvlečena do koncentračního tábora. Také z toho důvodu nacistická správa náboženské pouti záhy zcela zakázala.
Ke každodenním projevům odporu vůči okupaci docházelo při bohoslužbách, které kněží využívali ke zpěvům hymny či svatováclavského chorálu, který byl i přes existenci vyznamenání svatováclavské orlice rovněž zakázán. Na bohoslužby proto docházeli konfidenti Gestapa, kteří hymnu, chorál či zmínku o Německu nebo okupaci ihned hlásili. Dotyčný kněz byl poté zatčen a uvězněn či deportován do koncentračního tábora.
Od kněží nešlo vzhledem k charakteru jejich služby očekávat participaci na ozbrojeném odporu, přesto na farách často skrývali zásoby, zbraně a potraviny pro odboj, v některých případech i vysílačky. Z hlediska přímé vazby na odboj byli katoličtí kněží obvykle v organizaci Obrana národa, nekatoličtí pak v Petičním výboru věrni zůstaneme. Obzvláště významná byla sociální role církve, kdy se např. kostelní sbírky využívaly na pomoc rodinám vězněných či popravených (v Olomouci to byl svépomocný spolek Marta).
Ve prospěch vězněných často intervenovali vedoucí představitelé církve, zvláště pražský arcibiskup Karel kardinál Kašpar a olomoucký arcibiskup Leopold Prečan (který měl vazby na odbojovou skupinu Viktoria). Jejich intervence byly často úspěšné, a to hlavně díky osobnosti říšského protektora Konstantina von Neuratha. Po nástupu tvrdé linie Reynharda Heydricha byly jakékoliv pokusy ze strany církve odmítány jako provokace.
 

Odkaz na tento učební text

Pro pohodlné zobrazení tohoto učebního textu v mobilním zařízení, naskenujte tento QR kód.

Nejnovější učební texty