E-kniha: Československé a české dějiny 20. století Stáhnout →
Doporučujeme: Interaktivní mapa České Republiky Navštívit →

Tragická role státního prezidenta Emila Háchy

Tíživá situace v Československu po podepsání mnichovské dohody měla za následek i změnu v čele státu – po říjnové abdikaci prezidenta Edvarda Beneše byl 30. listopadu 1938 na jeho místo zvolen jeden z nejrozporuplnějších politiků novodobé československé historie, Emil Hácha. Uznávaný právník, dlouholetý prezident Nejvyššího správního soudu, nastupoval do úřadu v obtížné době. Jako apolitický kandidát a hluboce věřící katolík byl jako hlava státu přijatelný pro české i slovenské poslance; výhrady vůči jeho osobě nebyly ani ze strany Německa.
Prezident Hácha, ač původně neměl podle slov premiéra xxx Berana o ničem rozhodovat, byl naopak v krátké době postaven před rozhodnutí zásadní a pro národ osudové. Dne 15. března 1939 byl v Berlíně donucen vložit budoucnost českých zemí do rukou německého Vůdce a říšského kancléře Adolfa Hitlera. Politické následky tohoto kroku byly nedozírné, reálný odpor proti Německu však v dané chvíli nebyl možný.
Emil Hácha se stal oficiálním reprezentantem české kolaborace s nacistickým Německem. Byl do tohoto postavení vtlačen, bez možnosti jeho zásadnějšího ovlivnění. Vůči nacistickým pacifikačním snahám se ve vzniklém Protektorátu Čechy a Morava rozhodl uplatňovat politiku pasivní rezistence: když už jim nemohl čelit, snažil se je podle aktuální situace alespoň oddálit. S oporou své funkce, která byla chápána jako loajální vůči říši, se mu podařilo zejména v počátečním období okupace dosáhnout jistých výsledků (intervence v případech zadržených a vězněných osob, zvláště pak studentů zatčených v listopadu 1939). S pomocí nově vytvořené celonárodní organizace Národní souručenství a především některých představitelů domácího odboje se pokoušel o záchranu základních atributů existence českého národa.
Situace se dramaticky změnila po příchodu zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha do Prahy v září 1941. Zlom nastal nejen z hlediska dalšího vývoje v protektorátu, ale i z pohledu samého Háchy. Státní prezident se od této chvíle stále více stával loutkou v rukách okupantů, kteří jeho jména i nadále zneužívali k propagandistické kampani, jejímž konečným cílem bylo úplné poválečné začlenění území protektorátu do říše. Výrazně se zhoršil Háchův zdravotní stav, působil apaticky a svůj úřad v posledních dvou letech prakticky nevykonával. Přesto zůstal formálně ve své funkci až do konce války. Osobně chápal svou prezidentskou roli jako službu národu, obětoval svou pověst ve snaze zabránit nejhoršímu, zároveň však zůstával jedním ze symbolů okupace.
Protektorátní obyvatelstvo považovalo jeho činy spíše za vynucené, jeho vztah k Háchovi byl povětšinou lhostejný. Chladně byla přijata i jeho smrt v pankrácké věznici v červnu 1945.
 

Odkaz na tento učební text

Pro pohodlné zobrazení tohoto učebního textu v mobilním zařízení, naskenujte tento QR kód.

Nejnovější učební texty