E-kniha: Československé a české dějiny 20. století Stáhnout →
Doporučujeme: Interaktivní mapa České Republiky Navštívit →

Austrokatolicismus

Jedním z faktorů, které měly vliv na nepřátelství českého národního hnutí vůči církvi, bylo silné postavení římskokatolické církve v každodenním životě monarchie. Roku 1855 uzavřelo Rakousko se Svatým stolcem konkordát (dohodu), který církvi zaručil dominantní vliv ve školství a dohled nad veřejnou morálkou. Ačkoliv byl konkordát ze strany rakouské monarchie roku 1870 vypovězen, řada jeho ustanovení se v praxi dodržovala i poté.
Vliv katolické církve byl znatelný zvláště ve školství: výuka náboženství byla povinná, příslušný vyučující kněz (tzv. katecheta) dohlížel na pravidelnou účast studentů a učitelů na náboženských úkonech (bohoslužby, svátky). Náboženská výchova příslušníků evangelických církví a Židů se ovšem uskutečňovala odděleně. Výuka začínala modlitbou a učebny byly vyzdobeny krucifixy. Uvedené podmínky pak vytvářely prostředí pro různé konflikty, někteří učitelé byli ateisty, ale vzhledem ke společenskému úzu se i tak museli účastnit náboženského života. Často tak docházelo k situacím, kdy učitel využil hodin dějepisu či přírodopisu ke kritice církve, případně náboženství obecně. V takovém případě riskoval i ztrátu zaměstnání.
Rakouský císař měl jako jeden z posledních v Evropě právo jmenovat katolické biskupy (ty jmenuje obvykle papež), přičemž si pravidelně vybíral příslušníky šlechty. Biskupové v českých zemích tak byli často odtrženi od věřících i řadových kněží, mluvili převážně německy a pocházeli z řad šlechty. Nepřátelství k monarchii (šlechta) se tak přirozeně spojilo s nepřátelstvím vůči církvi. Sami kněží pak měli povinnost přísahat nejen na Písmo svaté, ale slíbit též věrnost císařskému domu. Vzhledem k silnému postavení katolické církve v monarchii rovněž nebyly legální manželská rozluka (rozvod – manželství mohlo být úředně zrušeno jen za výjimečných okolností) a pohřeb žehem (v krematoriu).
Úzké sepětí monarchie a katolické církve pak bylo kritiky označováno jako austrokatolicismus (od slov Austria jako odkaz na Rakousko a katolicismus) či označení této církve zkratkou c. k. k. (císařsko-královská katolická). V praxi se církev dostala pod nadvládu habsburského státu, který ji využíval k zajištění stability a podpory ve společnosti. Austrokatolicismus byl zvláště nevýhodný pro církev samu, vedl ji k pasivitě, pohodlnosti a přílišnému spoléhání na habsburský rod, což se zvláště v českých zemích po roce 1918 ukázalo jako problematické.
 

Odkaz na tento učební text

Pro pohodlné zobrazení tohoto učebního textu v mobilním zařízení, naskenujte tento QR kód.

Nejnovější učební texty