E-kniha: Československé a české dějiny 20. století Stáhnout →
Doporučujeme: Interaktivní mapa České Republiky Navštívit →

Restituce

Problematika církevních restitucí úzce souvisí se zabráním majetku především římskokatolické církve komunisty, což proběhlo několika způsoby. V pohraničí byl církevní majetek zabrán za války nacisty a po válce byl zestátněn Benešovými dekrety (proti čemuž církev protestovala), část půdy byla zabrána v rámci druhé pozemkové reformy po válce, přičemž církev za ni měla obdržet finanční kompenzaci (kterou však neobdržela), řada církevních objektů byla zabrána pouhým přijetím vládního rozhodnutí. K nejrozsáhlejšímu zestátnění církevního majetku došlo v rámci Akce K, během níž byly zabrány kláštery a k nim příslušející pozemky. Církvím zůstal jen drobný majetek (fary a kostely), i v tomto případě však nad ním měl absolutní kontrolu stát. Církve tak např. bez povolení státu nemohla opravit budovu kostela. Zabavení církevního majetku bylo propagandou prezentováno jako akt pomoci, církve se údajně již nemusely zabývat finančním odměňováním kněží či opravami církevních budov (o to se měl starat stát) a mohly se soustředit na své náboženské poslání.
Po roce 1989 vyvstala nutnost odčinit křivdu spáchanou na církvích. V první fázi se tak dělo prostřednictvím tzv. výčtových zákonů, které přímo obsahovaly seznam budov, které budou církvím vráceny. Šlo primárně o objekty nutné k jejich fungování (např. kláštery, budovy teologických fakult, biskupství či církevních škol). Z hlediska celkového rozsahu majetku šlo o nepatrné množství (cca 170 budov). Majetek byl navíc v dezolátním stavu (kláštery byly změněny na chlévy či kasárny) – mnohé nutné opravy byly sponzorovány církvemi ze západní Evropy. Souběžně s tím byly přijímány tzv. blokační paragrafy, které zakazovaly státu a dalším vlastníkům nakládat s církevním majetkem, který byl stále ve vlastnictví státu (v 90. letech se očekávalo, že k celkové restituci majetků církví dojde v dohledné době).
Obecně lze konstatovat, že levicové vlády pod vedením ČSSD byly zpravidla v oblasti církevních restitucí pasivní a pod různými záminkami vrácení církevního majetku odmítaly, či dokonce zpochybňovaly fakt, že ho ta či ona církev vůbec vlastnila. Pravicové vlády situaci začaly řešit až po roce 2006. Vláda v čele s Václavem Klausem v letech 1992–1996 sice měla dostatek poslaneckých mandátů, aby prosadila takové opatření, Klaus však otázku církevních restitucí považoval za nedůležitou. Kauzu církevních restitucí vyřešila až vláda Petra Nečase na konci roku 2012. Česká republika se tak stala poslední zemí střední Evropy, kde se uskutečnilo majetkové vyrovnání státu a církví, a také jedinou zemí, kde bylo a je historické právo církví na svůj majetek široce zpochybňováno.
 

Odkaz na tento učební text

Pro pohodlné zobrazení tohoto učebního textu v mobilním zařízení, naskenujte tento QR kód.

Nejnovější učební texty