E-kniha: Československé a české dějiny 20. století Stáhnout →
Doporučujeme: Interaktivní mapa České Republiky Navštívit →

Revoluce ve střední Evropě (Maďarsko, Polsko)

Ačkoliv se všeobecně odkazuje k událostem roku 1989 ve střední Evropě jako k sérii revolucí, pojem revoluce (včetně např. sametové revoluce) je v tomto kontextu poněkud nepřesný. Ač zejména v případě Polska a Československa předcházely změnu režimu celonárodní demonstrace a stávky, ve všech středoevropských státech došlo k nenásilnému předání moci dohodou mezi představiteli komunistického režimu a opozicí. Proces vedoucí k dosažení těchto dohod však probíhal ve zmíněných středoevropských státech poněkud odlišně, a to především kvůli rozdílným charakterům jednotlivých komunistických režimů.
Polsko se v 80. letech nadále potýkalo s vleklou ekonomickou krizí, často nebyly k dostání základní potraviny, jejichž ceny navíc prudce rostly. Ve druhé polovině 80. let se již začíná jasně ukazovat bezvýchodnost pokusů polského komunistického vedení zlepšit ekonomickou situaci země. Po propuštění vůdčích představitelů stále ilegálního hnutí Solidarita z vězení se v rámci polské opozice vedou stále intenzívnější debaty o přechodu k tržnímu hospodářství a o míře angažovanosti opozice v řešení krizové situace v zemi. Další z dlouhé řady prudkých ekonomických krizí v roce 1988, následovaná sérií stávek, protestů a okupací továren, zapůsobila jako spoušť vedoucí až ke konečnému pádu komunistického režimu v Polsku Lech Wałęsa, z pohledu režimu neuznaný vůdce ilegální organizace, byl nyní ministrem vnitra přizván k jednáním o řešení situace v zemi. Po Gorbačově vystoupení na půdě OSN, které fakticky ukončilo studenou válku a uvolnilo ruce státům východního bloku, byla v Polsku zahájena jednání u kulatého stolu mezi zástupci skomírajícího režimu a opozičního hnutí Solidarita (Solidarność). Hnutí tak byl nyní přiznán status rovnocenného jednacího partnera. Výsledkem jednání byly první polosvobodné volby v Polsku (červen 1989), v nichž Solidarita dosáhla drtivého vítězství. Její kandidáti obsadili 99 ze 100 křesel v Senátu (horní komoře parlamentu) a všechna křesla v Sejmu (dolní komoře parlamentu), o něž byla režimem povolena volební soutěž. Výsledek voleb zapůsobil jako velké překvapení nejen na představitele uvadajícího komunistického režimu, ale také na zástupce Solidarity. Komunistická strana volební porážku akceptovala, čímž byla otevřena cesta k polskému přechodu k demokracii – o půl roku dříve než v sousedním Československu.
Polský model jednání mezi představiteli komunistů a opozice u kulatého stolu byl později přejat v Maďarsku a posléze také v Československu. Na počátku rozpadu komunistického režimu v Maďarsku stála především frustrace mladých reformních komunistů ze situace v zemi. Ač bylo Maďarsko považováno za nejtolerantnější zemi východního bloku, přičemž Kádárovu politiku obdivovali také mnozí západní pozorovatelé a politici, maďarská ekonomika nevykazovala o mnoho lepší stav než ekonomika polská. Reformním komunistům se v květnu 1988 úspěšně podařilo z vedení strany sesadit stárnoucího Jánose Kádára. Tato událost měla přinejmenším značný symbolický význam. Přestože v této fázi ještě nelze hovořit o přechodu k demokratickému vícestranickému systému, k určité demokratizaci uvnitř strany dochází. Po sesazení J. Kádára, symbolu režimu, který vznikl na troskách maďarské revoluce v roce 1956, se pomalu začalo otevírat téma, které bylo ještě donedávna tabu – odkaz této revoluce. Komunistické vedení vyjádřilo odhodlání přehodnotit události roku 1956 a znovu pohřbít, tentokrát se všemi státními poctami, Imre Nagye, před třiceti lety popraveného – symbolickou tvář a oběť revoluce. Maďarská revoluce tak přestala být „kontrarevolucí“. Nagyovu pohřbu přihlížely statisíce lidí a stal se důležitý symbolickým mezníkem konce komunistického režimu v Maďarsku. Ve stejném okamžiku, kdy maďarský nejvyšší soud oznámil politickou rehabilitaci Imre Nagye, přišla zpráva o úmrtí Jánose Kádára. Pro maďarský přechod od komunismu k demokracii je charakteristické, že byl započat uvnitř komunistické strany samé. V době, kdy byla po polském vzoru zahájena jednání u kulatého stolu s opozicí, zastřešenou Maďarským demokratickým fórem, byl již komunismus v Maďarsku prakticky mrtvý spolu s Kádárem. Jednání u kulatého stolu tak prakticky řešila pouze formální stránky přechodu k demokratickému zřízení. Maďarský komunistický režim tak stejně jako polský padl o půl roku dříve než v normalizačním Československu, kde komunističtí představitelé zastávali tvrdou mocenskou politiku až do poslední chvíle.
 

Odkaz na tento učební text

Pro pohodlné zobrazení tohoto učebního textu v mobilním zařízení, naskenujte tento QR kód.

Nejnovější učební texty