E-kniha: Československé a české dějiny 20. století Stáhnout →
Doporučujeme: Interaktivní mapa České Republiky Navštívit →

Příklady personálních opatření – Ladislav Helge, Pavel Juráček, Jan Kallista

Filmový režisér Ladislav Helge ve svých filmových dílech kritizoval společnost a lidské pokrytectví. Od roku 1965 zastával funkci vedoucího tajemníka Svazu československých filmových a televizních umělců (FITES), v jehož čele stanul roku 1968. Počátkem normalizace pracoval na filmu Horečka podle stejnojmenné knihy Karla Pecky, ale natáčení muselo být několikrát přerušeno (např. kvůli emigraci herce Jiřího Sýkory). Vzhledem k politické a společenské situaci nakonec došlo k vyřazení tohoto snímku o útěku z komunistického lágru z výroby. V rámci stranických prověrek byl Ladislav Helge roku 1970 propuštěn z Barrandova a do roku 1972 působil v dabingu. Následně pracoval pět let jako zaměstnanec pošty a od roku 1977 jako scenárista a příležitostný režisér v pražském multimediálním divadle Laterna magika. K filmové režii se mu nepodařilo vrátit ani po roce 1989, kdy se znovu neúspěšně pokoušel o realizaci filmu Horečka.
Postiženým tzv. normalizací byl rovněž filmový režisér Pavel Juráček. Svého tvůrčího vrcholu dosáhl adaptací románu Jonathana Swifta Gulliverovy cesty (1726. rozšířeno 1735) nazvanou Případ pro začínajícího kata (1969). Satirické tóny předlohy zde propojil s kafkovským existencialismem a zkušeností s životem v socialistické společnosti. Tento kritický snímek se však promítal pouze krátkou dobu a v omezeném rozsahu, načež putoval do trezoru. V polovině roku 1971 propustili Juráčka z Barrandova a jediným filmem, který později natočil, se stal středometrážní snímek určený pro školení revizorů pražské hromadné dopravy. Chvíli to vypadalo, že se bude moci živit jako scenárista, ale scénáře k filmům podle knih Eduarda Štorcha nakonec napsal Milan Pavlík a scénář Situace vlka podle povídky Jacka Londona Neočekáváné se nikdy nerealizoval. Když Juráček podepsal Chartu 77, zvýšil se nátlak StB na jeho osobu a Juráček emigroval do SRN. Ani tam se mu ovšem nepodařilo dostat se k filmové režii, a tak se roku 1983 vrátil do Československa, kde v květnu 1989 zemřel.
Několik filmařů upadlo v nemilost také proto, že dokumentovali průběh srpnové okupace – mezi nimi produkční Jan Kallista, kameraman Stanislav Milota či režisér Jan Neměc. Z natočeného materiálu vznikl například krátkometrážní dokumentární film Oratorium pro Prahu (1968) Jana Němce. Materiál pořízený Janem Kallistou a jeho spolupracovníky režisér Evald Schorm sestříhal do filmu Zmatek, jenž byl dokončen až po smrti režiséra Schorma v roce 1990. Kallista po propuštění z Barrandova působil v letech 1973–1988 jako vedoucí produkce Laterny magiky. V roce 1983 se mu společně s Evou a Janem Švankmajerovými podařilo vytvořit nezávislou filmovou skupinu, která nepodléhala Státnímu filmu a pod jejíž hlavičkou vznikla řada mezinárodně uznávaných filmů, např. Něco z Alenky (Jan Švankmajer, 1988). Roku 1992 Jan Kallista a Jan Švankmajer založili společnost pro filmovou tvorbu Athanor disponující vlastním ateliérem v obci Knovíz ležící severozápadně od Prahy.
Represím se nevyhnuli ani filmoví tvůrci na Slovensku. Peter Solan a Juraj Jakubisko byli přemístěni k dokumentárnímu filmu, Eduard Grečner do dabingu a Elo Havetta směl od roku 1973 do své předčasné smrti v roce 1975 působit pouze v televizi.
 

Odkaz na tento učební text

Pro pohodlné zobrazení tohoto učebního textu v mobilním zařízení, naskenujte tento QR kód.

Nejnovější učební texty