E-kniha: Československé a české dějiny 20. století Stáhnout →
Doporučujeme: Interaktivní mapa České Republiky Navštívit →

Náboženský disent

Hlavním cílem náboženského disentu bylo pokračovat v náboženské činnosti (pastorace, studium teologie, vzdělávání věřících apod.) i přes restrikce režimu. V rámci náboženského disentu je třeba chápat velmi jemnou hranici mezi náboženským disentem a církví, režimem sice terorizovanou a omezovanou, ale víceméně uznávanou. Katolický kněz, který měl státní souhlas k výkonu svého povolání, mohl být ovšem současně aktivní v náboženském disentu, a sice formou tajné výuky náboženství, organizováním letních táborů pro mládež či překládáním teologických děl ze západní Evropy (v ČSSR zakázaných).
Náboženský disent se angažoval v několika hlavních aktivitách. Nejdůležitější sférou jeho působnosti bylo organizování tajného studia kněží. Režim v rámci bohosloveckých seminářů v Litoměřicích a Bratislavě velmi přísně kontroloval jak výběr adeptů na kněžství, tak jejich výchovu. Kvalita kněží, kteří vystudovali komunisty ovládané semináře, byla často sporná a jejich počty nízké. Tajný student bohosloví vykonával obvyklou občanskou profesi a své studium udržoval v tajnosti. Výuka měla formu bytových seminářů a její součástí byly i řádné zkoušky. Po absolvování studia byl adept tajně vysvěcen na kněze, obvykle biskupem v Polsku či NDR (z důvodů utajení). I po vysvěcení nadále působil ve své občanské profesi, přičemž svou kněžskou úlohu praktikoval tajně. Tímto způsobem byl vysvěcen např. P. Tomáš Halík.
Druhou činností náboženského disentu bylo organizování tajného studia teologie pro laiky. Na tomto poli byli zvláště aktivní P. Josef Zvěřina a P. Oto Mádr. Výuka probíhala obdobně jako v případě kněží, přednášky byly tajné (zpravidla v bytech), pro omezený počet studentů a uskutečňovaly se zhruba jednou za měsíc.
Třetí sféru působnosti náboženského disentu představuje samizdat s důrazem na vydávání zahraničních náboženských děl, v ČSSR zakázaných.
Klíčovou aktivitu náboženského disentu však představovala tajná pastorace, zvláště dětí a mládeže. Režim usiloval o naprosté odtržení mladé generace od náboženské víry s cílem nechat církve jako „spolky důchodců“ postupně odumřít. Různé skupiny v rámci katolické církve (zvláště ilegálně existující řád salesiánů) proto organizovaly tajnou výuku náboženství či letní tábory pro děti (např. program Chaloupky). Náboženský disent se však neomezoval pouze na katolickou církev, mezi vůdčí představitele evangelického disentu lze zařadit např. Ladislava Hejdánka či Jakuba Trojana.
 

Odkaz na tento učební text

Pro pohodlné zobrazení tohoto učebního textu v mobilním zařízení, naskenujte tento QR kód.

Nejnovější učební texty