E-kniha: Československé a české dějiny 20. století Stáhnout →
Doporučujeme: Interaktivní mapa České Republiky Navštívit →

Druhý vatikánský koncil

Druhý vatikánský koncil představuje nejvýznamnější událost v dějinách katolické církve 20. století. Koncil svolal papež Jan XXIII., probíhal v letech 1962–1965 a jeho hlavním cílem bylo aggiornamento (dosl. „zdnešnění“) vztahu církve ke světu. Nešlo o liberalizaci či přizpůsobení církve modernitě, nýbrž o formulování dogmat a tradice v novém jazyce, který je přístupný současnému člověku. Církevní nauka měla být schopna odpovídat na problémy moderní doby, o nichž prozatím mlčela (včetně takových záležitostí, jako jsou ochrana životního prostředí, podpora náboženské svobody, prosazování liberální demokracie apod.). Koncil probíhal ve čtyřech zasedacích obdobích a účastnilo se ho přes 2 500 biskupů z celého světa (komunistický blok povolil výjezd pouze několika málo vybraným biskupům). Odkaz koncilu je stále živý, protože současná církev stále prochází recepcí koncilní nauky a reforem.
Nejviditelnější důsledek koncilu představuje reforma liturgie. Bohoslužby doposud probíhaly v latinském jazyce, nyní bylo možno užívat jazyk národní, hlubokou reformou prošla struktura bohoslužby jako takové, např. kněz nyní nestojí zády k lidu, nýbrž čelem, některé texty mohou číst i laici, s jistými omezeními byly povoleny ministrantky, obecně se zvýšila aktivní participace laiků (modlitby, zpěvy), kteří byli před koncilem ve vztahu k bohoslužbě spíše pasivní. Zvláště dnes se však katolická církev k některým aspektům předkoncilní liturgie navrací (např. užíváním latiny) a je možné sloužit i bohoslužbu obvyklou v době před koncilem.
Významným výdobytkem koncilu je ekumenismus, tedy snaha o sjednocení rozdělených křesťanských církví. Katolická církev před koncilem chápala nekatolické církve jako heretické sekty, po koncilu k nim začala přistupovat s respektem a navázala s nimi oboustranný dialog. Změnil se rovněž vztah k nekřesťanským náboženstvím, ve kterých nyní mohou být „zrnka dobra a pravdy“. Významného pokroku bylo dosaženo zvláště ve vztahu k judaismu, kde církev důrazně odsoudila jakýkoliv antisemitismus, včetně nábožensky motivovaného. Výše uvedené však není možno chápat jako relativizaci církve či její nauky, katolická církev se ve svém učení nadále definuje jako hlavní cesta spásy a zdroj objektivní pravdy.
 

Odkaz na tento učební text

Pro pohodlné zobrazení tohoto učebního textu v mobilním zařízení, naskenujte tento QR kód.

Nejnovější učební texty