E-kniha: Československé a české dějiny 20. století Stáhnout →
Doporučujeme: Interaktivní mapa České Republiky Navštívit →

Disent a Charta 77

Disent představoval nesourodou skupinu intelektuálů a umělců, které spojoval nesouhlas s komunistickým režimem. Mezi disidenty patřili představitelé náboženských hnutí, zástupci pravicových politických směrů i reformní socialisté. Jejich činnost spočívala v pořádání tajných diskusních a vzdělávacích seminářů, šíření ilegálních protirežimních tiskovin a zakázané literatury; disidenti zároveň udržovali kontakty s emigrantskými organizacemi. Ilegální formou tzv. samizdatu se šířila literární a hudební díla exilových a zakázaných autorů (Josef Škvorecký, Karel Kryl a další), vznikaly též samizdatové časopisy jako Kritický sborník, Host, Revolver Revue aj. Nárůst disidentských aktivit v ČSSR i dalších komunistických státech nastal zejména po helsinské konferenci KBSE (Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě) v roce 1975. Nicméně již před rokem 1977 existoval v Československu individuální odpor trestaný víceletými odnětími svobody (odsouzeni byli např. historikové Jan Tesař a Jaroslav Mezník). Již před vznikem Charty 77 stáli odpůrci režimu na různých názorových pozicích – od krajně levicových trockistů (Petr Uhl) po konzervativně uvažující a církevní osobnosti.
Perzekuce undergroundových hudebních skupin vedla roku 1977 k sepsání tzv. Charty 77, která požadovala důsledné dodržování zásad Helsinské konference ohledně respektování lidských práv. Dominantní postavou mezi signatáři Charty 77 byl filozof Jan Patočka, významné pozice zastávali též dramatik Václav Havel a publicista Ludvík Vaculík. Signatáři Charty 77 působili jako občanská iniciativa se třemi mluvčími. Režim reagoval vytvořením tzv. Anticharty, kterou podepsali mnozí představitelé tehdejšího veřejného a kulturního života. Někteří signatáři Charty 77 včetně Havla a Vaculíka byli na čas uvězněni. Organizace Charty 77 i další organizace, např. polskou opoziční organizací Komitet Obrony Robotników (KOR, Výbor na obranu dělníků) inspirovaný Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných, působily především formou otevřených dokumentů apelujících na dodržování lidských práv. Československá opozice nikdy nedosáhla rozměrů polského odporu iniciovaného Výborem na obranu dělníků a zejména nezávislým odborovým svazem Solidarność (Solidarita), nebo např. maďarských ekologických protestů z 80. let. Přesto její existence pomohla při obnově pluralitních poměrů po roce 1989.
 

Odkaz na tento učební text

Pro pohodlné zobrazení tohoto učebního textu v mobilním zařízení, naskenujte tento QR kód.

Nejnovější učební texty