E-kniha: Československé a české dějiny 20. století Stáhnout →
Doporučujeme: Interaktivní mapa České Republiky Navštívit →

Projevy odporu vůči srpnové okupaci

Masové nenásilné protesty československé veřejnosti proti snaze ozbrojeným zásahem zvenčí zlikvidovat sílící reformní hnutí, ke kterým došlo během prvních sedmi dnů po okupaci, byly završením předchozího úsilí o obnovení občanské společnosti. Ta i ve složitých podmínkách vojenské okupace demonstrovala svou touhu po životě ve svobodě, slušnosti a lidské důstojnosti. Všudypřítomný pasivní odpor, s nímž se zpočátku ztotožnila i většina komunistů, citelně komplikoval okupační moci prosazování jejích politických cílů. Nebyl však bez obětí – výsledkem agrese bylo devadesát usmrcených a několik set zraněných občanů.
Projevy nesouhlasu neutichly ani v následujících měsících. Aktivizovala se zejména mládež, zklamaná ústupky politiků sovětskému tlaku. Hlavním požadavkem protestů byla obnova státní suverenity a odpor k pobytu cizích vojsk. Smluvně zajištěná „dočasná“ přítomnost 75 tisíc sovětských vojáků na československém území výrazně ovlivňovala poměr sil na politické scéně ve prospěch odpůrců reforem. Projevem nespokojenosti byla mj. i třídenní okupační stávka vysokoškoláků v listopadu 1968, do níž se zapojily všechny vysoké školy a která měla ve veřejnosti značný ohlas. Ještě více pak otřásl společností tragický osud studenta Jana Palacha, který se na protest proti stávajícímu politickému vývoji 16. ledna 1969 v Praze upálil. Jeho snahu vyburcovat veřejnost k větší aktivitě podpořil o měsíc později stejným činem Jan Zajíc.
Rozjitřená situace počátku roku 1969 vedla moskevské vedení k rozhodnutí řešit pro ně nepříznivou situaci silou. Záminkou pro mocenský zásah se stala reakce veřejnosti na průběh březnového mistrovství světa v hokeji. Českoslovenští hokejisté v té době dominantní sovětskou reprezentaci dvakrát porazili. Následná živelná radost, kterou v ulicích měst projevilo spontánně na půl milionu občanů, se proměnila v opětovné vyjádření odporu proti okupaci a sovětské politice. Současně však byla pro Kreml impulzem pro uskutečnění konečného úderu – rozsáhlé personální změny v nejvyšších patrech československé politiky byly předzvěstí definitivního konce reformních snah a opětovné proměny společenského a politického klimatu v Československu.
 

Odkaz na tento učební text

Pro pohodlné zobrazení tohoto učebního textu v mobilním zařízení, naskenujte tento QR kód.

Nejnovější učební texty