E-kniha: Československé a české dějiny 20. století Stáhnout →
Doporučujeme: Interaktivní mapa České Republiky Navštívit →

Kosmický program

Úspěšné nasazení raket V2 německou armádou během druhé světové války prokázalo účinnost této technologie ve válečných konfliktech. Po porážce Německa se spojencům podařilo získat technickou dokumentaci a Američanům i hlavního konstruktéra německých raket Waltera von Braun. Jak USA, tak i SSSR si uvědomovaly význam raket především jako potenciálních nosičů jaderných zbraní. S rychlým rozvojem nové technologie se záhy začala rýsovat možnost dosáhnout vesmírného prostoru a jeho využití pro další vojenské účely (hlavně ke špionáži). Neméně významný byl ale i symbolický a propagandistický efekt letů do kosmu. V konfrontační atmosféře studené války bylo zřejmé, že úspěch kosmického programu bude znamenat nemalé posílení prestiže dotyčné mocnosti.
V závodech o prvenství v dobývání vesmíru byl nakonec úspěšnější sovětská strana, když se týmu vedenému konstruktérem Sergejem Pavlovičem Koroljovem podařilo dopravit na oběžnou dráhu nejprve první umělou družici (Sputnik 1 – 4. října 1957) a poté i i prvního kosmonauta (Jurije Alexejeviče Gagarina – 12. dubna 1961). Oba úspěchy představovaly zásadní triumf Sovětského svazu. Ten mohl nejen demonstrovat svou technologickou vyspělost, ale také prezentovat socialistické zřízení jako pokrokovější a životaschopnější nežli zřízení kapitalistické.
Tato porážka vedla amerického prezidenta Johna Fitzgeralda Kennedyho k vyhlášení ambiciózního (a finančně náročného) projektu letu na Měsíc. Tím začala druhá etapa kosmických závodů, ze které nakonec vyšla úspěšněji americká strana, když se jí podařilo na Měsíc opakovaně dopravit loď s lidskou posádkou (přenos z přistání Apolla 11 dne 20. července 1969 vysílala i československá televize), zatímco Sovětský svaz na vyslání člověka na Měsíc musel rezignovat a omezit se na vyslání automatizovaných sond.
S výjimkou několika pokusů o spolupráci (nejvýrazněji projekt Sojuz-Apollo, 1975), konfrontační atmosféra pokračovala i v následujících letech. S postupem doby se ale obě mocnosti již zaměřovaly na méně okázalé, zato ale systematičtější využití vesmíru – ať už pro mírové (meteorologické družice, orbitální stanice), či vojenské (špionáž či projekt tzv. hvězdných válek) účely. Současně dochází i k zapojování ostatních států do kosmického výzkumu.
Prvotní úspěchy obou mocností vedly k optimistickým prognózám dalšího rozvoje kosmonautiky a mimo jiné i např. k rostoucí oblibě žánru sci-fi (v zemích socialistického tábora nejednou propojeného s utopickou vizí šťastné komunistické budoucnosti - viz např. rané knihy polského prozaika Stanisława. Lema). S ukončením studené války však dochází k poklesu zájmu o pronikání do kosmu a zejména k omezenému financování vesmírných programů, a tak další rozvoj kosmonautiky byl podstatně méně dramatický.
 

Odkaz na tento učební text

Pro pohodlné zobrazení tohoto učebního textu v mobilním zařízení, naskenujte tento QR kód.

Nejnovější učební texty