E-kniha: Československé a české dějiny 20. století Stáhnout →
Doporučujeme: Interaktivní mapa České Republiky Navštívit →

Zestátnění kinematografie

Kinematografie se stala prvním hospodářským odvětvím, jež bylo v Československu po druhé světové válce znárodněno. Dne 28. srpna 1945 vstoupil v platnost dekret prezidenta republiky Edvarda Beneše, jenž stanovil, že výhradně stát mohl provozovat filmové ateliéry, vyrábět, půjčovat a veřejně promítat filmy. Tomu předcházelo vyvlastňování kin a výrobních prostředků z německého soukromého držení, zahájené 9. května 1945. Plány na zestátnění kinematografie vznikaly už v průběhu války, a to v rámci činnosti ilegálního revolučního výboru inteligence, jemuž předsedal spisovatel a filmový scénárista Vladislav Vančura (popravený za heydrichiády v roce 1942), a Československé filmové společnosti. Iniciátory zestátnění přitom byli lidé spjatí s filmem, jako např. scenárista a režisér Elmar Klos. Vytyčili si za cíl zajistit kinematografii dostatek finančních prostředků na realizaci umělecky náročnějších děl, na něž se během první republiky příliš nedostávalo. Věřili, že v rámci státního hospodářství se kinematografie stane nezávislou na komerčních zájmech investorů a finanční prostředky se tak z kin navrátí zpět do výroby. Finančně úspěšnější tituly tak měly podporovat vznik umělecky hodnotnějších snímků, díky čemuž by v Československu existoval soběstačný filmový průmysl s vysokým standardem tvorby. Zestátnění kinematografie se však obrátilo i proti samým filmovým tvůrcům, neboť koloběh zisků a investic neměl dlouhého trvání a kvůli podřízenosti kinematografie vůči státu se film na dlouhá léta ocitl v područí komunistické ideologie. Filmová díla tak nedosahovala vysoké úrovně, ale ve většině případů se nacházela pod hladinou průměrnosti.

Odkaz na tento učební text

Pro pohodlné zobrazení tohoto učebního textu v mobilním zařízení, naskenujte tento QR kód.

Nejnovější učební texty