E-kniha: Československé a české dějiny 20. století Stáhnout →
Doporučujeme: Interaktivní mapa České Republiky Navštívit →

Uprchlické tábory

Uprchlíci, kterým se po roce 1948 podařilo přejít československou hranici, našli útočiště v uprchlických táborech. Mezinárodní uprchlická organizace (International Refugee Organisation) spravovala ke konci 40. let několik stovek táborů nacházejících se převážně v Rakousku, Německu a Itálii. Kromě toho existovaly i tábory pod správou jednotlivých států. Administrativa spojená s přesídlením uprchlíků byla časově náročná, proto se uprchlické tábory staly na několik měsíců, někdy i let, nedobrovolným „domovem“ emigrantů.
Život v táborech nebyl jednoduchý. Brzy se jejich kapacita naplnila a příliv dalších utečenců znamenal přebývání v tísnivých prostorech. Dalším problémem se stal nedostatek jídla a ošacení. Uprchlíci vděčně přijímali balíky s materiální pomocí z veřejných sbírek, které se do táborů dopravovaly. Ačkoli převážná část emigrantů chtěla chodit do zaměstnání, většinou jim to nebylo umožněno. Mohli pobývat pouze v táboře a pracovat na jeho území. Čekání na vyřízení emigračních formalit si krátili studiem cizích jazyků, na některých místech probíhaly rekvalifikační kurzy. Rozvíjely se rovněž kulturní a sportovní aktivity napomáhající udržovat dobrou morálku. Někteří uprchlíci přijali nabídku spolupráce se západními zpravodajskými službami nebo vstoupili do cizineckých legií.
Přesídlení tak velkého počtu lidí nebylo jednoduché. Většina zemí měla své limity, nad něž již další osoby nepřijímala. Mnoho uprchlíků žádalo o usídlení v zámoří – v Kanadě či USA, jež si na rozdíl od Kanady uvědomovaly tíživou situaci v Evropě a rozhodly se přijmout uprchlíky i nad rámec stanovených kvót (např. Displaced Person Act – 1948, Refugee Relief Act – 1953). Záleželo však také na rodinném a zdravotním stavu uprchlíků – staří, nemocní a hendikepovaní měli šanci na přesídlení menší. Jejich situaci řešily speciální programy, v jejichž rámci se některé státy, např. Norsko, zavázaly tyto osoby přijmout.
Vlny emigrace po únoru 1948 a srpnu 1968 se lišily. Po roce 1948 opustilo republiku přibližně 60 000 osob. Mezi lety 1968–1989 odešlo 250 000 obyvatel. Evropa byla po II. světové válce zničená, a proto se většina uprchlíků snažila dostat do zámoří, zatímco posrpnoví emigranti zůstávali častěji v evropských zemích. Po únoru 1948 občané odcházeli s nadějí, že se politická situace změní, že brzy dojde ke zhroucení komunistického režimu. O dvacet let později už bylo jasné, že tomu tak nebude. Emigrovalo se nejen z důvodů politických, ale také ekonomických a s vědomím, že to bude natrvalo.
 

Odkaz na tento učební text

Pro pohodlné zobrazení tohoto učebního textu v mobilním zařízení, naskenujte tento QR kód.

Nejnovější učební texty