E-kniha: Československé a české dějiny 20. století Stáhnout →
Doporučujeme: Interaktivní mapa České Republiky Navštívit →

Cenzura

První cenzurní pokyny vydal papež Alexandr VI. v posledním desetiletí 15. století a od té doby se cenzura objevovala v různých podobách v mnoha zemích (Francie, Rakousko atd.). Cenzura existovala v určité míře i v průběhu první a druhé Československé republiky a zejména také za Protektorátu Čechy a Morava. V socialistickém Československu se cenzura nemalou měrou podílela na schematismu uměleckých děl a přispívala ke sterilitě československé kultury. Stranický aparát s pomocí tzv. přímého stranického řízení získával pozice v kontrolních správních orgánech a dohlížel jejich prostřednictvím na to, zda se v kultuře realizují stranické direktivy. Pro jejich zdůvodnění přitom většinou postačila teze o zostřujícím se třídním boji v éře budování socialismu. Stranické orgány zároveň spoléhaly na uvědomělost spolehlivých osob, které byly dosazeny do filmových tvůrčích kolektivů, divadel, rozhlasu, nakladatelství, redakcí novin a časopisů. U jednotlivců i redakcí sehrála významnou roli též autocenzura. V září 1953 vznikla Hlavní správa tiskového dohledu (HSTD), jež převzala úlohu stranického aparátu, aby učinila cenzuru všudypřítomnou. HSTD měla odstranit nedostatky předchozího systému a zaručit jednotný výklad toho, co lze zveřejnit; Současně se moc cenzury ještě více upevnila. Důsledněji se uplatňovala předběžná cenzura prověřující umělecká díla ještě před jejich zveřejněním. Například filmy se tak kontrolovaly nejen po dokončení, ale už v úrovni scénáře. Cenzoři dohlíželi na všechny projevy tvůrčí činnosti od publicistiky přes rozhlasové a televizní vysílání či vydávání knih až po kontrolu obecních kronik, pohlednic, či dokonce úmrtních oznámení. Kontrole podléhala rovněž korespondence, zejména s „kapitalistickou cizinou“.

Odkaz na tento učební text

Pro pohodlné zobrazení tohoto učebního textu v mobilním zařízení, naskenujte tento QR kód.

Nejnovější učební texty