E-kniha: Československé a české dějiny 20. století Stáhnout →
Doporučujeme: Interaktivní mapa České Republiky Navštívit →

Kult osobnosti

Jedním z vedlejších projevů slábnoucí role tradičních náboženství ve veřejném životě je pronikání náboženských prvků do politického života. Motiv posvátna se objevuje při (sebe)prezentace některých společenských skupin, procesů a idejí — zejména v případě nacionalismu či různých ideologií. Tyto tendence se výrazně projevují i ve vnímání role významných politických vůdců, kdy dochází k jejich zbožštění a uctívání. Typickými prvky kultu osobnosti jsou přehnané zdůrazňování zásluh (často doprovázené falšováním životopisu) a oslavování údajných hrdinských skutků. Zdůrazňují se zpravidla moudrost, neomylnost, pracovitost, laskavost a obětavost dotyčného politika. Takovouto osobnost zpravidla nelze veřejně kritizovat, případné neúspěchy či zjevné zlořády jsou připisovány neschopným pomocníkům či vnějším okolnostem. Osobnost je pak prezentována jako nepostradatelná, její úmrtí je pak považováno za národní katastrofu. Kult osobnosti vytváří silné citové pouto mezi osobností a těmi, kdo ji uctívají. S tím souvisí i jeden z nejvýraznějších rysů kultu osobnosti, a to stylizování vůdce do role otce (zatímco matku obvykle představuje sama vlast) a zbytku společnosti do role dětí. Tento motiv je často podporován i fotografiemi či obrazy, na nichž je vůdčí osobnost často zachycena ve společnosti dětí.
Kult osobnosti byl typický především pro autoritářské a totalitní režimy (vedle Josifa Vissarionoviče Stalina se jednalo např. o Adolfa Hitlera, Mao Ce-tunga či v předchozích dobách o některé panovníky), v mírnější podobě se objevuje i v demokratických zemích, zejména u osobností, jež stály u zrodu států či u významných společenských předělů. To je patrné v českém prostředí, kde se se zřetelným kultem osobnosti setkáváme již u prezidenta Tomáše G. Masaryka, v době nedávné pak do jisté míry například u Václava Havla. Největšího rozsahu a intenzity ale nabyl kult J. V. Stalina. V československé společnosti se začíná Stalinův kult projevovat již bezprostředně po roce 1945, vrcholí pak na počátku 50. let, kdy je částečně propojován s kultem Klementa Gottwalda. Stalin je veřejnosti prezentován jako zachránce československého národa před hitlerovským Německem, ochránce světového míru a garant světlých komunistických zítřků. Takto byl také oslavován v básních a na obrazech (často v páru s Klementem Gottwaldem či v doprovodu Karla Marxe, Friedricha Engelse a Vladimíra Iljiče Lenina). Jedním z nejvýraznějších projevů Stalinova kultu v poválečném Československu se stala stavba monumentálního pomníku J. V. Stalina v čele zástupu symbolicky koncipovaných postav v Praze na Letné (lidově byl tento pomník přezdíván „Fronta na maso“ – viz foto), dokončená v roce 1955. Po Stalinově smrti roku 1953 se v Sovětském svazu uskutečnily dílčí politické změny, pozdější Stalinův nástupce Nikita Sergejevič Chruščov Stalinův kult na XX. sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu v roce 1956 odsoudil. Tato kritika zvolna nalezla ohlas i v Československu, takže v roce 1962 byl letenský pomník J. V. Stalina demolován.
 

Odkaz na tento učební text

Pro pohodlné zobrazení tohoto učebního textu v mobilním zařízení, naskenujte tento QR kód.

Nejnovější učební texty